Jak stopovat ?
VÝCVIK PSA V PRÁCI NA STOPĚ
(Přeloženo z práce kolektivu sovětských autorů „Směrnice pro školeni odborných cvičitelů služebních psů“, která byla za redakce prof. A. L, Andrejeva vydána v Moskvě v r. 1939 Státním nakladatelstvím kolchozní a sovchozní literatury.)
Český překlad a vydání knihy v češtině provedl MVDr. Daniel Stanko a MVDr. Kučera.
Kniha u nás vyšla v roce 1954.
Práce na stopě(stopování) je hlavním úkolem výcviku psa a má za účel vytvořiti u něho schopnosti rozlišovati osoby podle jejich zvláštního pachu. Až dosud se začínalo se stopováním teprve tehdy, když pes prodělal disciplinární kurs nebo všeobecný kurs přípravný, čímž se ovšem značně oddálila doba pro výcvik psa ke službě pátrací. Ale zkušenosti ukázaly, že při vhodné úpravě výkonu je možno použít tak zv. parallelní methody výcviku. To umožňuje zakončiti výcvik psa v době mnohem kratší. Při paralelní methodě výcviku probíhá provádění všeobecného disciplinárního cyklu současně se stopováním, t.j. se speciálním cyklem.
Ovšem nesmí se zapomenouti, že k výcviku ve stopování možno přistoupiti teprve tehdy, jestliže byla u psa již vyvinuta všeobecná smělost a zlobnost (útočnost) proti cizím osobám.
Je-li pes dostatečně smělý a útočný, tu je možno začíti s výcvikem ve stopování již desátý až dvacátý den výcviku všeobecného a to potom, když byl proveden výcvik v rozvíjení útočnosti psa, v zadržování zločince a částečně též v jeho doprovodu. Se psy jen pasivně obrannými (bázlivci) je nutno dříve v plném rozsahu rozvíjeti jejich útočnost, prováděti výcvik v zadržování a doprovodu á teprve potom je možno započíti s výcvikem ve stopování. Stopování, podobně jako ostatní výkony služebních psů, je založeno na vytvoření podmíněných, hybných a útočných reakcí. Jako slovního popudu užíváme slovního povelu „Hledej!“* Nepodmíněným popudem vyvolávajícím aktivně obrannou reakci, je člověk v jeho bezprostředním zápasu se psem na konci stopování a při zadržení.
*) Povely nejdou doslovně překládány, nýbrž bylo použito povelů běžných v naší praxi.
Technika
Methodika výcviku se dělí na pět stop. První stopa. Jejím úkolem je vytvoření základního reflexu na pach stopy určitého člověka a povel „Hledej!“. Začínáme na kontrolní stopě a s předchozím podrážděním. Kontrolní stopou rozumíme takovou stopu, u které cvičitel zná její východisko, směr a zakončení. Tedy v tomto úseku výcviku cvičitel pomáhá psovi při jeho omylech a současně má i možnost sledovati jeho chování a kontrolovati jeho výkon na stopě.
Počáteční výcvik psa při stopování musí probíhati za příznivých pro něho okolností. Je radno prováděti zaměstnání ráno, když uschla rosa na krytém území (les, křoviska), na trávníku s krátkou travou a pokud možno za nepřítomnosti popudů odvracejících pozornost. Za větru, i když by nebyl silný, nutno klásti stopu po větru, abychom psovi práci ulehčili.
Při počátku výcviku ve stopování je cvičitel před důležitým úkolem jak donutit psa, aby přičichl ku stopě a jakým způsobem bude obratně ovládati chování psa kromě povelů „Hledej!“. Pro počátek je tedy radno postupovati takto:
Cvičitel přiváže psa ke stromu a nebo ho drží na šňůře. Po nějaké chvíli se objeví pomocník z úkrytu (pomocník dostává předem zvláštní úkoly a příslušné pokyny od cvičitele) a počíná drážditi psa. Když je pes rozdrážděn, pomocník ubíhá, ale před tím ještě úmyslně otírá místo svého východiska pro útěk podešvemi své obuvi. Aby zanechal stopu co nejzřetelněji při útěku šoupe nohama po půdě. Proběhnuv v rovném směru 80-
Stává se obyčejně, že útočný pes se snaží hnáti se za pomocníkem. Cvičitel jej však zdržuje trhnutím šňůry směrem vzhůru, prováděným občasně a vede ho po směru stopy, dávaje opakované povely „Hledej!“.Sbíhá-li pes se stopy, je třeba jej znovu na ní uvésti a upozorňovati ho na pach, při čemž cvičitel současně dává povely, nahýbá se a ukazuje rukou na stopu. Při prvních cvičeních tohoto druhu jde pes obyčejně a ve většině případů až do zatáčky stopy bez čenichání, t. j. v důsledku zrakového vjemu, a čenichá teprve pach stopy od onoho místa, kde se pomocník ztratil. Kdyby se snad pomocník objevil, tu je nutné dáti psovi rozkaz, aby na něho zaútočil a dal se s ním do boje. Pomocník činí při tom pokusy o útěk. Po krátkém zápase se psem pomocník se psovi vytrhne a vytvoří druhou stopu podobnou stopě prvé, jen že poněkud delší, zvláště v té části stopy, kdy se obloukem vrací.
Potom cvičitel pouští znovu psa po stopě. Během jednoho cvičení je možno propracovati dvě nebo tři stopy. Obyčejně po dvou nebo třech dnech těchto cvičení, začíná pes na povel„Hledej!“ používati čichu, t. j. přičenichávati ku pachu hledané stopy. Takto se po řadě cvičení stanou ony povely signálem pro určité chování, t. j. je jimi vytvořena podmíněná hybná reakce. Stopování musí vždy končiti nalezením pomocníka, jeho chycením a doprovodem a zadržením při pokusu o útěk. Je třeba míti na zřeteli, že je nutno, aby pes našel „zločince“ a nejen běžel po jeho stopě.Tím se velmi zesílí snaha běžeti po stopě. To zvyšuje jeho útočnost a budí u něho zájem, aby sledoval „zločince“ a jej i zajistil.
Pochopil-li pes dobře povel „Hledej!“ a sleduje-li skutečně čichem pach stopy může býti jeho práce postupně stěžována.
Cvičitel musí býti pamětliv, že vyskytnou-li se nějaké potíže při výkonu psa, že je povinen mu ihned pomoci. Seběhne-li pes na př. se stopy, tu musí jej psovod, zkrátiv šňůru, uvésti na původní stopu. Jestliže pes jde sice po stopě, ale nikdy s čenichem při zemi, tu se doporučuje poněkud zkrátiti šňůru nebo ji provléci mezi přední nohy tak, aby mohla býti přitažena a tím i skloněna hlava psa k čenichání. Vůbec úprava šňůry vyžaduje při stopování zvláštní pozornosti. Je třeba, aby visela měkce a rovně a nebylo jí trháno. Ostré zadržení, trhání šňůrou, to vše zdržuje a mate psa při stopování. Je tedy třeba, aby cvičitel měl vždy určitou délku šňůry v zásobě a podle potřeby šňůru uvolnil, aby se tak vyhnul nežádoucímu trhnutí.
Stopování se psem vyžaduje od cvičitele nejen potřebných theoretických znalostí a značné pozornosti, ale i všímavosti a především znalostí osobitých vlastností používaného psa. Nezkušený psovod může dělati mnohé chyby, které působí nejen zmatek při stopování, ale i různé obtíže, což vše může způsobiti, že se pes stane zcela nevhodným pro tento výkon.
Často, ve snaze urychliti výcvik, se nehledí na nutnou postupnost při zavádění složitostí. Tak na př. nelze s málo vycvičeným psem postoupiti s délky stopy 150-
Dále je potřeba se varovati vší jednotvárnosti v podmínkách výcviku jaká vzniká při práci stále na stejném pozemku, nebo stále ve stejném směru a při stejném naměření stopy. Též stálé používání téhož pomocníka, jako stejný úkryt nebo vždy stejné zakončení stopy za týmiž předměty a podobně. To vše přispívá pak k tomu, že se pes naučí pracovati jen za těchto okolností. Byl-li pes takto vycvičen, pak je neschopen pracovati za jiných podmínek. Proto je třeba celý výcvik zaříditi tak, aby se jeho podmínky stále měnily a to se zřetelem na všechny možnosti, které se mohou vyskytnouti při skutečném služebním výkonu.
Druhá etapa. Úkolem druhé etapy jest upevniti u psa podmíněnou hybnou reakci na povel „Hledej!“ a na pach stopy. Vypracováváme kontrolní stopu bez předchozího podráždění psa za okolností ulehčujících vlastní výkon. Když jsme dosáhli toho, že pes na povel„Hledej!“ hledá člověka po stopě, tu je již nutno, aby se výcvik postupně komplikoval (stával se složitějším). Složitost spočívá na př. v následujícím: Odchod pomocníka dříve a bez předchozího dráždění psa, zvětšení délky stopy ze 300 na
Na trasu stopy stavíme další pomocníky. Přítomnost cizích lidi ruší sice pozornost psa, ale na druhé straně se pes naučí rozlišovat hledaný pach od pachů jiných, se kterými se setkává. Takto se již vyvíjí schopnost rozlišovací.
Tímto způsobem nutno postupně uváděti složitosti při výcviku psa na stopě podle zásady postupu od prostého ku složitému. Methodika výcviku psa v druhé etapě je skoro podobná methodice výcviku první etapy. Rozdíl spočívá jen v tom, že v daném případe pomocník tvoří stopu bez předchozího dráždění psa. Pomocník má pro další postup výcviku důležitou úlohu a musí býti proto předem o všem poučen, jak se má chovali v určitých případech. Jakmile tedy přistoupí k vytvoření stopy, musí dostati přesné pokyny o východisku stopy, a její celkové délce a jejím směru. Současně s těmito pokyny cvičitel informuje pomocníka, jak má postupovati v okamžiku zadržení a při doprovodu, vzhledem k osobitým vlastnostem jednotlivých psů. Jakmile pomocník dostal rozkaz, krátce jej slovy opakuje a potom přistoupí k vytvoření stopy. Při tom cvičitel kontroluje cestu, kudy pomocník jde. Jakmile se pomocník skryl, cvičitel odvazuje psa, bére do ruky jeho dlouhou šňůru a dříve než ho pustí na stopu prochází se s ním určitou chvíli. Po tomto výběhu cvičitel vede psa k východisku stopy, dá mu toto místo očenichati a to tak, že poněkud psa přidržuje a ukazuje mu rukou východisko stopy a současně mu velí„Hledej!“ a pouští psa po stopě. Jakmile na stopu uvedený pes tuto najde, tu se ihned změní jeho chování a při bedlivém sledování spatříme tyto zvláštnosti; Pes je vzrušen, činí energické pohyby, spouští hlavu nízko, usilovně přičenichává k zemi a běží přímo po stopě, kterou nalezl: V první době výcviku toto chování se tak jasně neprojevuje. Ale při dalším postupu výcviku, když už pes pracuje přesně, se tyto příznaky jeví tím jasněji a to nejen při nalezení stopy, ale i po celou dobu stopování, jestliže pes jde správným směrem.
Vždy, pokud pes pracuje správně, musí cvičitel občas veleti pochvalné povely jako „Hodný!“ „Hledej!“ atd. (zejména v prvé části výcviku). V těch případech kdy pes sběhne se stopy, psovod jej zpět na ní uvede, používaje k tomu vodicí šňůry a povelu „Hledej!“. Při počátečním výcviku často se stává,že pes jdoucí po stopě, přeskakuje úhly nebo zatáčky. V takových případech je nutno psa před úhlem přidržeti a je-li to nutné i jinak vhodněmu pomoci. Při dalších cvičeních se doporučuje, připustiti překročení úhlu, aby tak vznikla možnost omylu u psa. Pokračuje-li pes po překročení úhlu na nesprávné cestě, tu cvičitel klade větší nároky na psa, velí „Fuj!“ a trhnutím šňůry vrací psa na úhel nebo zatáčku a tím i na původní správnou stopu.
Když se pes správně vrátil, tu následuje pochvalný povel. Takto se upevní pevný pracovní postup u psa a vytváří se schopnost samostatné práce při stopování přes úhly nebo zatáčky. Ale cvičitel musí si býti vědom, že jestliže systematicky zdržuje psa před úhly, že toto jednání vede pak u psa ku vzniku nežádoucích spojitostí s jeho přidržováním, t. j. pes nebude přičenichávati na úhlech a při sebemenším přitažení šňůry a při zvolnění tempa chůze psovoda, pes se bude domnívati, že má uhnouti do strany. Abychom se tedy vyhnuli této nežádoucí spojitosti, je nutno občas psa také pozdržovati na přímé stopě před úhly. Tím se zamezí vytvoření nežádoucí spojitosti.
Při dalším postupu výcviku činíme stopu složitější vkládáním pravých a ostrých úhlů a kombinováním obou druhů těchto úhlů na jedné stopě, při čemž je nutno míti mezi těmito úhly přímou stopu nejméně 150-
Je nutné pokládati na stopu věci (aporty) a vyžadovati, aby je pes zvedl. To skýtá psovodovi možnost při práci na ,,slepé“ stopě se přesvědčovati o správnosti práce psa a za skutečných okolností odhalovati věci, které zločinec ztratil - jako věcné důkazy. Při počátečním výcviku musí ovšem cvičitel znáti ono místo na stopě, kde byla ona věc položena a když se pes k ní přiblížil tu jej nutí, aby věc zvedl povelem „Aport!“. V takových případech, kdy pes věc nebere, je třeba ji „oživiti“ (strčiti do ní rukou nebo nohou), což podnítí psa, aby věc sebral. Jakmile pes věc uchopil, tu k němu cvičitel přistupuje, věc odnímá a pouští psa dále po stopě. Po řadě takových cvičeních cvičitel se dopracuje u psa návyku, že tento bude takové věci samostatně sbírat a donášeti je cvičiteli. Za tím účelem přizve cvičitel psa povelem ,,Ke mně!“ a dalším povelem ho posadí, odnímá mu věc a pak s ním pokračuje v práci na stopě.
Nejdříve se klade na stopu jen jeden předmět tak, aby ležel ve vzdálenosti 20-
Jakmile pes už samostatně projde stopou 600 až
Jestliže pes jde po stopě velmi rychle, tu je nutno povelem ,,Pomalu!“ a lehkým přidržením šňůrou, tempo jeho pohybů zpomaliti. Takového psa je radno obléknouti do postroje.
K dosažení toho, aby pes dovedl rozlišit osoby podle stopy a aby při vypracování stopy nepřepojoval stopování na jiné osoby, rozestavujeme osoby na trasu stopy. Nejdříve stavíme na stopu jednoho pomocníka, potom dva i více v určitých vzdálenostech asi 150 až
Je nutno uvésti,že v době výcviku na kontrolní stopě cvičitel musí sledovati všecky charakteristické zvláštnosti v chování svého psa při práci na stopě jako na př. chování psa při správné práci, chování psa když stopa je přerušena a chování psa, když vůbec seběhl se stopy. Získati názor o tomto chování psa je ovšem možno jen na kontrolní stopě, tedy jen tehdy když cvičitel zná východisko stopy, její směr, její zatáčky, místo odhozených nebo ztracených aportů a podobně. Proto když cvičitel dobře zná stopu může kontrolovati nejen práci psa, ale i získávati poznatky o jeho chování. Cvičitel, který takto získal názor o chování a schopnostech psa na kontrolní stopě může lehce ovládnouti psa při práci na t. zv. „slepé“ stopě.
Třetí etapa. Spočívá na vytvoření kontrolní stopy za složitějších okolností. Je to především prodloužení stopy ze 700 až na
Práce se činí složitější změnou povahy místa. Stopování se provádí v krajině otevřené, kryté i rozryté, při čemž tvoříme stopu rozličného druhu: na louce, na zoraném poli, na posečené louce, na cestě nebo na pěšině a podobně. Provádíme též stopování za různého počasí a v různé denní době, buď z rána, nebo za dne nebo i v noci, při různém směru větru a za větru různé mohutnosti (za větru vanoucího po stopě, proti stopě a se strany). Používáme stopy vytvořené ve všech možných zatáčkách nebo úhlech, jak jen mohou choditi lidé nebo zvířata. Vypracováváme výběr člověka podle stopy ze skupiny. To vše se na konec prověřuje prací na tak zv. „slepé“ stopě.
Uvádění všech složitostí do výcviku dlužno prováděti soustavně a postupně, podle stupně výcviku psa. Délku stopy i sečkání než je pes ku stopování puštěn, provádíme tak jako v předchozí etapě výcviku ve stopování. Jakmile pes už samostatně na povel „Hledej!“ nalezne pach stopy na jejím východisku a bystře potom tuto stopu sleduje, jej již nutno pouštěti psa na východisko se strany, asi ze vzdálenosti 5-
Druhého nebo třetího dne výcviku, pes začíná už samostatně nalézati hledaný pach na nevelkém prostorném úseku po povelech „Hledej!"
V dalších dílech zvětšujeme postupně dobu mezi vytvořením stopy a puštěním psa po stopě a vypracováváme výkon, aby pes samostatně našel stopy a prohledal pozemek v úseku asi 30-
V těch případech, kdy se pes snaží jíti po stopě směrem k východisku stopy, tedy v opačném směru, je potřebí, aby cvičitel přidržel psa a řídil jeho pohyb směrem ke konci stopy. Po několika takových opravách pes už samostatně vypracovává stopu ve směru jakým šel pomocník.
Vítr značně komplikuje práci psa při stopování. Tak na př. při větru vanoucím se strany, pes se obyčejně odkloní od směru stopy do směru vanoucího větru; při větru vanoucím proti směru stopy pes jde po stopě ve většině případů t. zv. „vrchním“ čichem, t. j. očenichává vzduch a nikoliv půdu. Jak v prvním, tak i v druhém případě vznikají tím určité potíže při stopování. Pes málo vycvičený často přeskakuje úhly nebo zatáčky, zabíhá nesprávně dopředu a často i ztratí stopu. Proto se doporučuje cvičiti psa postupně i za vanoucího větru. Je třeba začíti tehdy, když vítr vane ve směru stopy, jak již bylo výše uvedeno. Potom nutno přejíti ke stopování při větru vanoucím se strany a potom při větru protivném. Při tom nutno dbáti síly větru a začínati s prací při slabém větru a podle postupu výcviku postupovati pak ku práci při středním a silném větru. S počátku musí cvičitel za obtížných podmínek práce psovi vhodně pomáhati, při dalším postupu výcviku se tato pomoc postupně zmenšuje až konečně pes pracuje naprosto samostatně.
Zkřížení stopy druhým pomocníkem provádí se takto: Hlavní pomocník vytvoří stopu a druhý pomocník křižuje jeho stopu v pravém úhlu. Zkřížení děláme na stopě přímočaré, a to tak, aby cvičitel mohl ono místo viděti ze svého zorného pole. Jakmile pes přijde ku křižovatce stop, tu je třeba, aby cvičitel přesně dohlížel na jeho chování. Jestliže pes nepřeskočil na postranní stopu, která odvrací jeho pozornost, t. j. když pracoval bez chyby, pak je potřebí tuto křižovatku ještě opakovati a potom i provésti křižovatku v ostrém úhlu. V případě,že by pes sešel se stopy hlavní na stopu křižující, která byla druhým pomocníkem vytvořena přes hlavní stopu a pokračoval by po této stope, tu je cvičitel povinen opraviti psa povelem „Fuj!“ a uvésti jej na pravou hlavní stopu.
Jakmile pes pracuje bez chyb na stopě křižované v různých úhlech, je potřebí učiniti křižovatku složitější tím,že zkrátíme časový interval stopy křižující, to jest dáme vytvořiti křižující stopu krátce po vytvoření stopy hlavní a přímé. Tu pes při příchodu ke křižovatce může sejíti na čerstvý pach stopy, která odvrací jeho pozornost. Tomu ovšem musí cvičitel věnovati pozornost a postupovati tak, jak již bylo výše uvedeno.
Abychom docílili u psa přesného rozlišování při práci na zkřižované stopě, doporučuje se prováděti překročení stopy nejen lidmi, ale také zvířaty, abychom tak psa přiblížili skutečným poměrům pozdější pátrací služby.
Výcvik schopnosti, aby pes mohl nalézti podle stopy člověka ve skupině jiných lidí provádí se takto: když pes zadržel pomocníka na konci stopy, pomocník se vymaní a odběhne, razíc takto další krátkou stopu (asi 100 až
Jestliže se pes nedovede vymanit z obtíží, tu jej cvičitel dovede úmyslně k hledanému pomocníkovi. V tomto okamžiku pomocník provádí určité pohyby, čímž budí pozornost psa. Plní-li dále pes svoji úlohu správně, tu ihned následuje pochvalný povel „Dobře!“ a lehkým potažením šňůry vybízí cvičitel psa, aby pomocníka vyvedl ze skupiny. Pomocník se poněkud brání, jakoby se psa snažil zbaviti, ale pak zvolna jde se psem. Potom se provede doprovod a pomocník je předán instruktorovi.
Při počátečním výcviku je radno toto cvičení s vyhledáváním osoby opakovati. Pomocník se znovu staví do skupiny, jenže nyní je nutno změniti jeho místo mezi ostatními. Jindy posílá cvičitel psa na výběr osoby podle pachu věcí náležejících pomocníkovi. Takové opakované cvičení značně ulehčí a uspíší osvojení podmíněné hybné reakce na povel „Hledej!“ a tím i rozlišení hledaného pachu od jiných pachů. Při dalších cvičeních stále prodlužujeme délku stopy a zvětšujeme počet osob ve skupině. Na počátku výběru sestávala se skupina ze 3-4 osob, jakmile je pes poněkud vycvičen. Zvětšujeme skupinu po jednom, nebo dvou pomocnících až do počtu 8-10 lidí. Pak je třeba provésti výběr z lidí sedících, stojících a ležících. Pomoc cvičitelova se postupně zmenšuje.
U psů vznětlivých a zlobných se doporučuje prováděti výběr ihned a bezprostředně po stopování, což se děje proto, aby pes provádějící rozlišování lidí byl méně podrážděn. V krajním případě, a kdyby se tím zdržoval výcvik psů,je možno vložiti druhou stopu, ne kratší než 400-
Jak se to prakticky provádí? Především instruktor za nepřítomnosti cvičitele posílá pomocníka prodloužiti stopu. Když se to stalo, instruktor vyzve cvičitele a dá mu úkol propracovati stopu. Cvičitel, když dostal tento úkol, pouští psa na stopu, po předchozím průzkumu místa, nebo bezprostředně z východiska stopy, je-li toto místo instruktorem označeno.
Při stopování instruktor sleduje cvičitele. V případě, že by pes seběhl se stopy a cvičitel jej nemůže vrátiti zpět na stopu, tu ukazuje instruktor cvičiteli směr hledané stopy. Jinak ve všech úsecích práce ponechává instruktor cvičiteli plnou volnost a iniciativu. Cvičitel sám má rozhodnouti, jde-li pes správně nebo nesprávně po stopě. Proto má i pomáhati psovi v obtížných případech. Je nutno připomenouti, že počáteční práce psa na „slepé“ stopě, jak tomu bylo rovněž na stopě kontrolní, musí býti prováděna za snazších okolností. Teprve potom, když se pes už osvědčuje, je možno přejíti ke složitostem.
Čtvrtá etapa. Vypracovává se úhlový výběr jak na kontrolní tak i na „slepé“ stopě. Stopování se provádí v souvislosti s průzkumem místa. Pes se cvičí ve stopování za složitějších okolností. Úhlový výběr hledané stopy vypracováváme teprve potom, když pes již pracuje dostatečně dobře na ,,slepé“ stopě a provádí výběr, ve kterém je křižování vytvořeno bezprostředně na zatáčce nebo úhlu stopy.
Při úhlovém výběru je třeba, aby stopa byla kontrolní, aby cvičitel při přeskočení psa a jeho přechodu na druhou stopu mohl chybu zpozorovati a současně vrátiti psa na hledanou, správnou stopu. Na vytvoření stopy posíláme dva pomocníky. Jeden z nich tvoří stopu hlavní, druhý jeho stopu křižuje na některém z vyznačených úhlů (zatáček). Tímto způsobem stopa odvracející pozornost se odchyluje od úhlu hlavní stopy na stranu opačnou. Při dalším, složitějším uspořádání stopy druhý pomocník přichází k úhlu, kde se stopa zatáčí a odtud prodlužuje trasu hledané Obyčejně se při počátečním propracování úhlu pes přepojí na stopu odvracející pozornost a to proto, že nedostatečně rozlišil hledaný pach od pachu jiné stopy. Jakmile bude pes samostatně propracovávati úhlový výběr kontrolní stopy, tu je možno postoupiti ku propracování úhlového výběru na stopě ,,slepé“. Je třeba zvláště dbáti, aby byla před tím provedená řada cvičení ve stopování současně s průzkumem místa. Kromě toho se musí pes systematicky cvičiti ve stopování za složitých okolností. Složitostí je už prodloužení stopy ze
Pátá etapa. Vypracovává se kontrolní i ,,slepý“vějířovitý výběr hledaného pachu z řady jiných pachů. Pes se cvičí v pátrací službě ve spojení se strážní službou a průzkumem místa.
Především dlužno míti na zřeteli, že vějířovitý výběr není ničím jiným než novou složitostí uhlového výběru stopy, t. j. pes si má vybrati hledaný pach na úhlu nikoliv pouze ze dvou pachů, ale z většího počtu různých pachů. Pro začátek jest povinnosti pracovati jen na kontrolní stopě. Technika přípravy ku vějířovitému výběru je skoro stejná jako při výběru úhlovém. Rozdíl spočívá pouze v tom, že ku hlavní stopě pomocníka přicházejí se strany tři až šest stop jiných, odvracejících pozornost, které se rozbíhají z úhlu hlavní stopy v různých směrech na způsob vějíře. Pes má vybrati hledaný pach ze řady jiných stop. Jakmile pes začne svou činnost na vějířovité stopě, tu mu cvičitel musí popřáti větší volnost a vědomě dáti možnost vzniku nových chyb. Ovšem, když by se ukázalo, že pes nestačí, aby splnil úkol, tu mu cvičitel musí pomoci. Po vypracování kontrolního vějířovitého výběru převedeme psa na „slepý“ výběr vějířovité stopy. Doporučuje se vytvořiti vějířovitý úhel stopy v první době výcviku ve vzdálenosti asi 250-
Do páté etapy výcviku ve stopování vkládáme i strážní službu, t. j. stopování provádíme společně se strážní službou a s průzkumem místa.
... a nebo takto ?
http://www.youtube.com/watch?v=Pc1DuWGh8Rs
